.Dělal jsi v žákovských kategoriích něco navíc nad rámec tréninků v klubu? Že bych si nějak zvláště přidával trénink v tomto věku, na to si nevzpomínám. Ale pravdou je, že každou volnou chvíli kterou jsem měl, jsem držel hokejku a venku před domem třískal do vrat až si sousedé stěžovali! Jednoduše mě bavilo cokoli co se týkalo hokeje. A jelikož v době kdy jsem vyrůstal ještě nebyli žádné playstationy a jiné videohry, což považuji za velké nepřítele dnešní mládeže, trávil jsem spoustu času venkovními aktivitami.
Máš nějakou zvláštnost ve výstroji? Žádnou zvláštnost nemám a nikdy jsem neměl. I když v poslední době si připadám zvláštní v tom, že hraji s téměř rovnými hokejkami a sklízím posměch i obdiv od spoluhráčů. V mládí jsem zahnutí moc neřešil, hrál jsem s tím co mi dal táta do ruky. A když jednou za čas se mu podařilo sehnat nějakou titanku či kohovku (v té době vyhlášené značky), byl jsem tak šťastný, že mi bylo úplně jedno, kdyby byla zahnutá na druhou stranu!!!
Na jakého "žákovského" trenéra nejraději vzpomínáš a který ti nejvíce "dal"? Já nejraději vzpomínám na všechny trenéry s kterými jsem měl to štěstí hrát či trénovat . Tehdy mi připadalo ,že jsme byli jedna velká rodina. Společná soustředění a turnaje, na to se krásně vzpomíná. Trenérem našeho ročníku byli pan Fical a můj otec. Ti samozřejmě nejvíce ovlivnili moji hru a i když pan Fical byl velmi tvrdý až cholerický kouč, naučil nás hodně a to se musí nechat. Můj otec mě po celou moji hráčskou kariéru podporoval, radil a pomáhal. Jsem mu za to velmi vděčný a nebýt jeho, asi by jsem dnes vám na tyto otázky neodpovídal.
