Jaromíra Pytlíka, hokejového reprezentanta a hráče kanadské OHL (17), který je v sedmnácti letech na startu profesionální hokejové kariéry se zeptal na pár otázek redaktor Ozvěn jihozápadní Moravy František Vejvoda. Rozhovor byl zveřejněn v Ozvěnách jihozápadní Moravy se souhlasem jej v plném rozsahu zveřejňujeme.
V kolika letech jsi stál prvně na bruslích a jaké byly postupně tvé hokejové začátky?
S hokejem jsem začal ve 4 letech . Moje hokejové začátky si už moc nepamatuju, ale vím, že mi taťka na zahradě postavil takový hřiště kde jsem na botech začínal, vlastně i doma v obývacím pokoji jsem si vždycky udělal z hraček dráhu, měl jsem tam i bránu a hrál jsem prostě všude. Chodil jsem s taťkou na veřejný bruslení, strašně mě to bavilo pak se k nám přidala i sestra, takže to byla ještě větší zábava. Postupně jsem začal hrát a trénovat v Jindřichově Hradci, kde jsem začal s organizovaným hokejem.
Je ti teprve 17, jakého úspěchu v dosavadní kariéře si nejvíce cenníš?
Nejvíc si cenním úspěchů ,který jsou pro mně nějak vyjimečný, nejvýše řadím bronzovou medaili z neoficialního mistrovství světa do 17let v Kanadě. Do čtvrtfinále jsme šli na první Rusko, které ještě neprohrálo, ale atmosféra před utkáním byla výborná - motivační videa, proslovy v kabině, šlo vidět jak všichni držíme za jeden provaz, chtěli jsme všichni vyhrát. Nebo loni na mistrovství světa U18 v Rusku když jsme poslali ve čtvrtfinále Kanadu domů a my jsme šli dál, byl to super pocit. To se jen tak nestává že by Česko porazilo Kanadu ve čtvrtfinále mistrovsví světa.
Jsi v klubu sám nebo máš kamarády z Čech - a co angličtina?
Tuhle sezonu jsem tam měl jednoho čecha Romana Půčka ze Vsetína, ale nevím jak to bude příští sezónu. V těch těch začátcích mi tam strašně pomohl v angličtine, řekl mi jak to tam chodí. Často jsme si říkali česky vtípky a jsem rád, že tam byl někdo s kým jsem se mohl taky někdy bavit česky a být chvilku takový typický čech :-)
Jaký vidíš rozdíl mezi hokejem v Kanadě a doma - je tvrdší?
Je o dost tvrdší když si vemu že skoro v každým zápase je nějaká bitka, to v Česku moc není si myslím. Hraje se tam více s pukem, více si dovolí, hrají chytře. Jsou sebevědomí, přemýšlí jinak než my češi.
Mnoho lidí sledovalo tvé úspěchy, vstřelil si první hatrick v OHL, byl jsi produktivní, poté si v play-off utrpěl ošklivé zranění - jak se hojí?
Play-off je v Kanadě dost vyhrocené, hraje se o všechno. V utkání na mě byly čtyři fauly, při jednom z nich mi v druhý třetině protihráč hokejkou vyrazil zub, jeden se mi zlomil. Aby toho nebylo málo v jednom z dalších střídání jsem si ještě prokousnul jazyk, protože mě jeden protihráč srazil krosčekem zezadu. Normálně jsem dohrál třetinu, tam trenéra moc nezajíma, že ti vyrazili zuby, poslal by tě vysléct jen kdyby to fakt nešlo, třeba kdyby jsi měl něco zlomenýho nebo tak. Po třetině jsem šel do kabiny k našemu doktorovi který se na to koukl a někam odešel. Říkal jsem si jako kam jde, ale tak za 5 minut se vrátil a přinesl mi zub který byl v igelitovým sáčku a plaval v nějakým roztoku. Našel mi ho na ledě, hned mi to opíchnul a nandal mi ho zpátky a šel jsem dál hrát. Po zápase jsem jel k zubařovi který mi to vyčistil a zafixoval, aby mi zuby nevypadly a hral jsem s tím play-off dál. Když jsem přiletěl do Česka, jel jsem do Prahy za specialistou (se kterým táta hrál) MUDr. Slezáčkem který mi zuby porovnal a uražené nastavil keramikou. Už je to všechno dobrý, mám možná hezčí zuby než předtím :-)
Uteklo ti juniorské MS ve Švédsku - byl jsi rád po náročné sezóně a zranění jak to dopadlo nebo jsi zklamán z postoje vedení týmu?
Abych řekl pravdu tak i když jsem byl po zranění, celkem mě to mrzelo protože furt MS je to nejvíc co může človek ve sportu zažít. Prohrávali jsme 0:3, chtěli aby mě klub pustil dříve, ale GM rozhodl, že mě hned nepustí, ale až skutečně vypadneme. My dvakrát za sebou vyhráli, série se natáhla a já nakonec na MS nejel. I když jsem byl zraněný, unavený, těšil jsem se, je to reprezentace, jel bych a bojoval. S klukama jsem toho hodně zažil, chtěl jsem pomoci. Chápu nelehké rozhodnutí trenéru, respektuji ho, nic s tím neudělám. Jel jsem domů, odpočinul jsem si, užíval jsem si chvíle doma s rodinou, takže to bylo taky super.
Jaké jsou tvé plány do nové sezóny 2019/2020 a přemýšlíš o NHL?
Přístí sézona je pro mně důležitá, teď odjíždím do tepla, malinko si odpočinout, nabrat sílu, ještě k tomu dodělávám školu, 20.5. začínám přípravu, budu se připravovat standartně v HTA, chci se super připravit na další sezonu a udělat všechno pro to abych po sezóně byl draftovaný do nějakého týmu NHL.
Co by jsi chtěl vzkázat svým příznivcům a čtenářům Ozvěn? a díky moc za rozhovor
Jsem strašně rád, že i lidi, který sport moc nezajímá, bydlí na vesnici, dokonce i starší lidi to dokažou sledovat a drží mi pěsti, to mě vždycky strašně nadchne a mam z toho velkou radost. Doufám, že tohle je teprve začátek, ale vím, že se může stát cokoliv, říka mi to hodně lidí jako třeba učitelky nebo i plno dalších lidí, že když se zraním nebo se něco stane tak co pak? Ale když něco máte fakt rádi, děláte pro to všechno už odmala tak toho nejde jen tak nechat, dělat to jen tak na půl plynu, chci tomu dát prostě všechno.
Autor: František Vejvoda, Ozvěny jihozápadní Moravy
foto:, Natalie Shaver, grafika Petr Frýba
