Aktuálně

Nájezd Forsberga, finta Granlunda a technické kousky Dacjuka  změnily pohled na vedení kotouče.

převzato z časopisu Pro Hockey,  autor Jaromír Pytlík

Bruslařské téma sem zakončil otázkou, zda bruslení s kotoučem není důležitější než bruslení bez něj? Většina trenérů se shoduje v klíčovém významu bruslení. Jenže… Ono je třeba jít víc do hloubky. Není to tak dlouho, co trenéři používali rčení, že hráč „má ruce, ale chybějí mu nohy“. Z mého pohledu to v drtivé většině platí obráceně. Hráči výborně bruslí, ale dáte jim puk a je „po bruslení“.

STICKHANDLING

Toto slovo se v hokejovém světě často a běžně používá, do češtiny bychom ho mohli přeložit jako ovládání hokejky nebo manipulace (práce) s ní. Na výraz „stickhandling“ nedám dopustit, neboť jsem ho použil před devíti lety v názvu svého prvního „domácího tréninkového“ videa, zachycujícího malého, tehdy pětiletého chlapce při tréninku „stickhandlingu“. A díky pozitivním ohlasům mu vděčím za to, že dnes trénuji.

VEDENÍ KOTOUČE

Proces učení techniky vedení kotouče začíná správným úchopem hokejky, základním postojem s neutrální pozicí kotouče a důrazem na periferní vidění, pokračuje driblingy, klamáním, kličkováním, krytím kotouče, příjmem přihrávky, přihráváním a končí přípravou pro zakončení. Vedení kotouče nelze chápat izolovaně, ale v provázanosti s herním myšlením a s rozhodováním v závislosti na vývoji hry, na zóně a situaci, ve které hráč vedení kotouče používá.

OD FORSBERGA KE KANEOVI

Technika vedení kotouče se do současné podoby rychle a výrazně vyvíjela, změnu způsobila netradiční řešení herních situací hráčů světové úrovně. Mezi ně řadím zejména Rusa Pavla Dacjuka, jehož „kousky“ přiváděly fanoušky k úžasu a soupeře ke vzteku. Právě díky své šikovnosti získal přezdívku „Kouzelník“. Pomyslnou štafetu šikovných rukou převzal američan Patrick Kane, jenž ukazuje ve svých videích někdy až těžko uvěřitelné věci. Jeho šikovnost se projevuje v zápasech na každém kroku. Zásadní milníky ve vývoji techniky vedení kotouče spatřuji i v legendárním blafáku Švéda Petera Forsberga na olympijských hrách 1994 v Lillehammeru či florbalové fintě z prostoru za brankou finského šikuly Mikaela Granlunda. V krytí kotouče při osobních  soubojích dlouhodobě vyniká Kanaďan Sidney Crosby a nemohu opomenout ani Jaromíra Jágra, který je v tomto ohledu též výjimečný a dokáže reagovat na trendy již desítky let.

TRÉNUJEME SPRÁVNĚ?

Analýza současné hry ukazuje stále více skutečností, které je potřeba zohlednit v tréninku a jsou bohužel často opomíjené. Za zamyšlení stojí několik příkladů. Lední hokej je kolektivním sportem s řadou přihrávek, vyžaduje umět pracovat v režimu „přihraj a jeď“. Přesto většina cvičení na zdokonalení této dovednosti je bez přihrávek či zpracování, a nezapadá tak do konceptu hry. Průměrná doba, kdy profesionální hráč bruslí v plné rychlosti s pukem během hry, jsou přibližně dvě sekundy, pak většinou následuje změna směru jízdy spojená se změnou rychlosti, přesto se tento fakt v tréninku málo zohledňuje. Ve hře je velice efektivní nejen zrychlení, ale i zpomalení, čímž hráč vytvoří prostor pro uskutečnění své akce či myšlenky. Hráči se s kotoučem v utkání většinou pohybují ve skluzu na obou nohách a snaží se dosáhnout co největší stability v osobních soubojích. Přesto v trénincích často převažují cvičení bez tělesného kontaktu.

HRA NA MALÉM PROSTORU, DETAILY

V současném vrcholovém hokeji převažuje hra na malém prostoru. Některé analýzy ukazují, že až dvě třetiny času zápasu hrají všichni hráči v jedné zóně a v místech s velmi vysokým „provozem“ a řadou překážek. Z toho vycházejí požadavky na co nejlepší vedení kotouče, na periferní vidění, na dokonalé manévrování s výbušnými změnami směru se snahou získat čas, prostor či jinou výhodu pro tým. Pozastavím se nad otázkou: Co odlišuje ty nejlepší hráče právě v této dovednosti? Myslím si, že je to jednoznačně práce na detailech formou individuálních tréninků, pro které si hráči najímají dovednostní specialisty. Dále nemohu opomenout jednu z nejdůležitějších věcí a tou je chuť a vůle na svých dovednostech pracovat, protože právě tato cílevědomost je výsadou výjimečných.

Dnes můžete nalézt mnoho tipů, jak své dovednosti zlepšit. Existují i důmyslné tréninkové systémy, pyšnící se výchovou těch nejtechničtějších hráčů, které mají simulovat časoprostorový tlak a vybízet k novým, překvapivým řešením. Za mě je nejdokonalejším tréninkem kombinace individuálního tréninku s nácvikem detailů a hrou na malém prostoru, která nás nutí číst hru, reagovat, kombinovat, herně myslet. K tomu však potřebujete kvalitní tréninkovou skupinu či tým. Bez šikovných rukou se rozdíloví hráči neobejdou, díky nim jsou úspěšní, přehrávají soupeře, dávají góly…

Pokud se zeptáte milovníků hokeje, co je na něm nejvíce baví, většina odpoví, že góly.

Hráči, kteří je střílejí, jsou cenění a slavní. V mnoha případech je počet vstřelených branek i jednou z nejdůležitějších proměnných určujících výši kontraktu konkrétního hráče. Kvůli tomu se snaží trenéři a hráči porozumět zákonitostem zakončení, jednotlivé části analyzují a zaměřují se na ně v tréninku.

Začneme jednoduchým trenérským rčením „není ranky, není branky“. Existují hráči, kteří usilovně pracují na své střele a zakončení, ale neuvědomují si důležitou skutečnost, že je třeba se nejprve do střelecké pozice (šance) dostat. Ze statistik vyplývá, že ti nejpilnější střelci většinou často skórují. Není náhoda, že mezi nejčastější střelce NHL v sezoně 2016/17 patří Brent Burns ze San Jose Sharks, Alexandr Ovečkin z Washington Capitals, Tyler Seguin z Dallas Stars, chicagský Patrick Kane či Vladimir Tarasenko ze St. Louis Blues. Platí, že mezi četností střelby a vstřelenými góly existuje určitá úměra. I díky tomu posunul Brent Burns hranici branek vstřelených obráncem hodně vysoko.

MÍSTO ZAKONČENÍ

Ideální prostor pro zakončení závisí na tom, zda se jedná o praváka, nebo leváka, jaký má dominantní druh střelby. Každý hráč by měl znát své "nej“ místečko pro zakončení a měl by se jej snažit v zápase využívat. Kombinace vhodných míst s různými druhy střelby jsou klíčem k úspěchu těch nejlepších. Oblíbené místo Patrika Laineho z Winnipeg Jets je na vrcholu levého kruhu, Alexandr Ovečkin s oblibou využívá podobného místa, avšak posunutého mírně k brance, naopak Steven Stamkos z Tampa Bay Lightning poslední dobou vyhledává zrcadlově obráceně kruh pravý.

TECHNIKA STŘELBY

Druhy střel se postupně vyvíjely s hrou a řeší zakončení v různých herních situacích. V NHL používají hráči různé druhy střelby a pro lepší názornost spojím každý druh s hráčem, který je typickým představitelem. Dokonalou střelu zápěstím (švihem) má Alexandr Ovečkin, střelbě bekhendem dominuje Sidney Crosby z Pittsburgh Penguins, golfovým úderem montrealský Shea Weber, příklepem například Vladimir Tarasenko a „střelám z první“ Steven Stamkos. Dle poznatků z praxe je vidět, že hráči nemají správné základy.Většinou si hráči osvojí velmi dobře techniku, ale pouze jednoho druhu, kterou většinou používají. Pokud jim cíleně měníme způsob střelby, mají velké problémy a to zejména u střelby backhandem, tečování, dorážení a rychlé střelby bez přípravy. 

RYCHLOST, POHOTOVOST STŘELBY

Dalším důležitým parametrem je pohotovost - rychlost střelby, ne ve smyslu razance, ale pohotovosti a rychlé přípravy. Z praxe je patrné, že právě tento prvek výrazně zvyšuje šanci na vstřelení branky. S touto částí se hráči velice málo setkávají v tréninku, a proto jim moc nešla! Všichni střílejí přesně v pomalém pohybu s přípravou se zadriblováním , odbouráte dribling, přidáte parametr rychlost a je po přesnosti... Dalším faktorem je skutečnos že většina střeleckých cvičení se dělá spíše s vedením kotouče a ne se zpracováním, zkuste hráčovi nahrát malinko dopředu, dozadu nebo na nohy... 

PŘESNOST STŘELY

Patří mezi rozhodující parametry. Zjistil jsem, že hráči dobře trefují pouze některou část branky, s jinými místy mají problémy. Většina hráčů se snaží trénovat přesnost na suchu ze stojícího puku. Je to tak správně? Nebylo by efektivnější spojit střelbu s jinou předchozí činností? A nezmění postavení na bruslích takovým způsobem koordinaci, že je po přesnosti? Ti nejlepší střelci pilují přesnost střelby v pohybu a na ledě, ať už je to Sidney Crosby, torontský Auston Matthews či Connor McDavid z Edmonton Oilers, jejichž nápaditá tréninková videa můžete nalézt na internetu. Nejdůležitějšímu parametru střelby je důležité věnovat velkou pozornost, protože bez tohoto parametru nemůže být střela gólová! 

RAZANCE STŘELY

Razance střelby je parametr, který se v praxi velmi podceňuje. Je třeba si uvědomit, že právě tento parametr ubírá brankáři čas na zákrok. Hráči s velmi razantní střelou jsou nebezpeční téměř ze všech pozic, úhlů, a to i z velké vzdálenosti. Na razanci se musí pracovat, technicky, ale i kondičně, posilováním svalů předloktí, tělesného jádra, zejména rotátorů trupu. Nejrychlejší střelu v současné NHL má bostonský Zdeno Chára 175 km/h, za ním se drží Shea Weber 170,5 km/h, za zmínku stojí i finský mladík Patrik Laine se 164 km/h.  

SKÓROVÁNÍ POD TLAKEM 

Skórování z různých pozic a úhlů pod tlakem v časoprostorovém presu je již konkrétní situací z utkání. Hráč musí být odolný a důrazný v koncovce právě v těchto těžkých podmínkách. Pokud hráče na tyto situace připravujeme v tréninku a je schopen je okamžitě použít v utkání! 

UMĚNÍ PŘEKONAT BRANKÁŘE

V tréninku lze dělat vše téměř dokonale, ale v utkání do „všeho“ vstupují ještě další faktory, především psychika. Proti stojí konkrétní a často poslední protivník – brankář. Nejlepší střelci umějí své zakončení korigovat podle stylu chytání brankáře i jeho pohybu. V současnosti již gólmani tolik nevyjíždějí před brankoviště, neboť musí pokrýt nejen střelu, reagovat na případnou přihrávku do jiné pozice, ale i pokrýt dorážku. Brankáři jsou lépe připraveni na boční pohyb a v některých případech již nestojí kolmo ke střelci. V současném hokeji stoupá úspěšnost střelby s uměním clonit brankáři ve výhledu, kdy gólman střelu či přihrávku nemůže „číst“. Pokud hráč zakončuje z příčné přihrávky, která prochází podélnou osou z jedné poloviny hrací plochy do druhé, zvyšuje se šance na vstřelení branky až desetinásobně. Velmi efektivní bývá i tečování střely těsně před brankářem či enormní důraz v prostoru před brankou.  

 SKÓROVÁNÍ VE HŘE

Když někdo dává branky všichni to vidí, málokdo si však dovede představit co je za tím práce. Samozřejmě můžeme vše v tréninku dělat izolovaně výborně, ale v utkání je třeba to vše skloubit, dále do této dovednosti vstupují ještě další důležité faktory, které jsou jiné než v tréninku a to především psychický faktor, nervozita, stres, ale i nasazování hráče do hry, spoluhráči, organizace hry, taktika, vývoj zápasu a mnoho dalších faktorů. Jsem přesvědčen, že pouze pečlivá denodenní práce po celou dobu kariéry může dát hráči excelentní dovednost ve střelbě. Je třeba intenzivně pracovat především v senzitivním období hráče a je nutné vytvořit správný základ. K tomu jsou třeba velmi dobří dovednostní trenéři, kteří tuto efektivní metodiku převedou do praxe. Je to oblast ve které spatřuji asi největší rezervy. Dopřejte si specializovaný střelecký camp s více trenéry, který zasahuje na jednotlivých stanovištích všechny části střelby s tlakem na dovednostní detail.  Ilustrativní fota: http://hockeylandcanada.com/, www.nhl.cz, www.nhl.com

NABÍDKA VÝUKOVÝCH CAMPŮ CAMPŮ  ZDE

Proč jsme opět zařadili HTA camp zaměřený na testování?

Protože většina úspěšných hráčů z HTA campů pronikla do vrcholového hokeje!  Vždycky jsme se snažili být o krok vpřed a každý rok jsme pravidelně testovali hráče, před deseti lety tento prvek u většiny trenérů vyvolával úsměv... Když se podíváte na absolventy výuk najdete zajímavá jména -  někteří  uspěli na DRAFTU NHL (Nečas, Zadina, Lauko, Pekař, Kondelík), někteří již nastoupili v nejvyšších domácích soutěžích (Havránek, Pytlík, Dlugoš, Šmida, Kropáček, Kover, Kern  a další) , desitky jich hrají v druhé nejvyšší soutěži, další hráči jsou součástí nejvyšších juniorských lig ve Finsku, Švédsku, Slovensku, ale i zámořské CHL, USHL, NCAA... prostě když se zpětně podíváme na výsledky, už tenkrát byli dobří!  

Testování bylo vždy součástí programu HTA a je samozřejmě i součástí těch nejlepších programů na světě - NHL, AHL CHL, USHL... Z historie testování v HTA je patrné, že hráči, kteří v nich uspěli dnes hrají vrcholový hokej a právě z toho důvodu jsme se ho rozhodli zařadit do programu. V tomto termínu jsou již hlavní letní campy za námi a proto bychom chtěli pozvat všechny hráče na HTA ALL STARS TEST camp 2019, přijeďte si užít krásný víkend, přijeďte si pro přesné, nezkreslené výsledky, dozvíte se jak na tom jste. ALL STARS TEST camp je speciálním campem Hockey Talent Academy kde Vám poradíme jaké máte rezervy a jak se zlepšovat. Výsledky budou zveřejněny pouze pro hráče, kteří se tohoto campu zúčastní. Věříme, že přesné výsledky Vám dají chuť se neustále zlepšovat! Budeme se snažit hráče motivovat a povzbudit do další práce... Vždyť samozřejmě být vynikající hokejista, může být i ten, který poctivě pracuje a sleduje špičku tak trochu z povzdálí... :-) 

DRAFT NHL – BRÁNA DO VELKÉHO HOKEJE A SEN KAŽDÉHO MLADÉHO HRÁČE

Už se to blíží. Také letos budou v červnu talentovaní hokejisté v očekávání, jak dopadnou na draftu. Tedy jaký tým zámořské National Hockey League si je vybere. Být  tzv. draftovaný do NHL je snem každého mladého hráče,  ale z mého pohledu jde pouze o vstupní bránu do velkého hokeje, která skýtá možnosti a perspektivu. Historie však ukázala, že v některých případech se perspektiva nenaplnila. 

JEDNIČKY DRAFTU NHL

Většina nejvýše draftovaných se prosadila. Hvězdami celé NHL se stali takoví hráči jako Alexandr Ovečkin (draft 2004), Sidney Crosby (2005), Patrick Kane (2007), Steven Stamkos (2008). Ale i „vítězové“ posledních dvou draftů Connor McDavid (2015) či Auston Matthews (2016), kteří navzdory svému mládí již zaujali ve svých týmech klíčové pozice. Očekávání „jedničky“ nenaplnil snad jen ruský útočník Nail Jakupov, draftovaný v roce 2012. Česko má dvě jedničky“. Roman Hamrlík (1992) odehrál v NHL té- měř 1400 utkání. Patrik Štefan zůstal stejně jako Jakupov za očekáváním. 

Ukázka testování u profesionálních hráčů

TESTOVÁNÍ PŘED DRAFTEM

Před samotným draftem hráči absolvují ještě tzv. NHL Draft Combine, obsahující nejen lékařskou prohlídku, zjištění tělesných parametrů, ale také fyzické i psychologické testy a na závěr též pohovory s kluby NHL. U tělesných parametrů se sleduje zejména výška, hmotnost, rozpětí paží, ale i procento tělesného tuku. Tipnete si, jaká je průměrná výška a hmotnost hráče NHL? Přibližně 186 centimetrů a 91 kilogramů. U pohybových dovedností se testují rychlostně-silové předpoklady ve Wingate testu, test aerobní vytrvalosti stanovením maximální spotřeby kyslíku (VO max), síla a silová vytrvalost se testují pomocí bench pressu s 70–80 procenty tělesné hmotnosti, hodnotí se také síla stisku rukou, výbušnost dolních končetin se měří skokem snožmo z místa do dálky a vertikálním výskokem, síla a silová vytrvalost horních končetin pak pomocí přítahů na hrazdě. Nechybí ani test rychlosti a agility, a to pomocí člunkového běhu a elektronické časomíry. Dále se při tomto testování využívá i FMS (Functional Movement Systems) - tato diagnostika slouží ke zjištění funkčních omezení, svalové nerovnováhy a tělesné asymetrie, případně i bolestivosti při pohybech.​

Každý chce uspět. Proto hráči věnují přípravě velkou pozornost. Nejeden z talentů si najímá kondiční specialisty se zaměřením na lední hokej. Pokud se podíváme do Čech, není výjimkou, že hráče trénují atleti, boxeři, vzpěrači, instruktoři fitness či dokonce sáňkaři. Nic proti, ale v tomto ohledu výrazně zaostáváme za světem, uplatňují se metody a postupy, které nezaručují progres na ledě. Na otázku, zda je kondiční trenér přítomný programu hráčů na ledě, ve většině případů zazní negativní odpověď. Tato důležitá zpětná vazba zcela chybí nebo je zprostředkovaná. Těžko pak může kondiční trenér reagovat na konkrétní potřeby či nedostatky hráče vyplývající ze hry.  (foto: Pro Hockey) 

MODERNÍ KONDIČNÍ PŘÍPRAVA

Moderní kondiční příprava se neustále vyvíjí. O otázce „Na co se zaměřit?“ mohou rozhodovat výsledky elektronicky měřených testů. Na otázku „Jak trénovat?“ mohou odpovědět důmyslné tréninkové systémy pro rozvoj konkrétní pohybové schopnosti. O intenzitě cvičení, přesných parametrech či progresu mohou informovat moderní aplikace v telefonu. O skutečnosti „Kdy zařadit trénink a jaký typ?“ může rozhodovat systém pro řízení optimální intenzity a objemu sportovního tréninku, který pracuje na základě odezvy autonomního nervového systému a tepové frekvence. O opakováních může rozhodnout zařízení, které je schopné určit aktuální úroveň okysličení pracujícího svalu. Regeneraci může nastartovat a urychlit kryo- terapie, elektronická stimulace svalů, vibrační masáž či rolování. Je třeba si uvědomit, že kondice je stálou složkou každé herní činnosti a jejím hlavním ukazatelem je schopnost regenerace. I takové možnosti lze v současné době využít, stačí se o nové trendy v kondičním tréninku detailněji zajímat. Dlouhodobě se snažím ve své práci vycházet ze zkušeností a poznatků těch nejlepších kondičních trenérů, přesto jsem si jistý, že vše má svoje „pro a proti“ a nic není černobílé. 

TESTOVÁNÍ NA LEDĚ

V programu akademie pracujeme na rozvoji pohybových schopností a kondici tak, aby se výsledný efekt projevil na ledě. A to v provázanosti s technikou. Důležitým bodem je kontrola progresu testováním. Používá se mnoho testů mimo ledovou plochu, ty však pro hokej nemají velkou vypovídající schopnost. Proto je logicky nejlepší testování přímo na ledě. Zdálo by se, že propracovaný systém testování před samotným draftem nemá slitování a najde ty největší talenty a budoucí hvězdy. Při pohledu do výsledků testování jednotlivých disciplín při NHL Draft Combine posledních let v nich nenajdeme na předních místech moc hráčů, kteří dnes dominují. 

Proto vyvstává otázka: „Nebylo by lepší testovat tyto pohybové dovednosti specifickými testy na ledě?“ Myslím si, že tyto testy by vypovídaly daleko více o schopnostech hráčů. Třeba budoucích hvězd. Využijte této jedinečné možnosti.

autorem článku je hlavní trenér akademie

Ukázka transferu dovedností u "prvního studenta" naší akademie   

Význam campu: ALL STARS TEST camp je speciálním campem Hockey Talent Academy na kterém Vám řekneme, jak na tom jste. Poradíme Vám, kde máte rezervy a jak se zlepšovat. Obdržíte podrobné výsledky . Hráči absolvují 10 inovovaných testů ve stylu NHL DRAFT COMBINE 

NABÍDKA VÝUKOVÝCH CAMPŮ CAMPŮ  ZDE

Ukázka transferu dovedností u "prvního studenta" naší akademie   

Líbí se mi bruslení  Connora McDavida, „ruce“ Patricka Kanea, střela Patrika Laineho, osobní souboje v podání Sidneyho Crosbyho nebo  úspěšnost  v  koncovce Alexandra Ovečkina. Co na tom, že je každý jiné národnosti. Pokud se zaměříme  na  bruslení, v minulosti zanechali výraznou stopu Mike Gartner, Wayne Gretzky, Paul Coffey, Sergej Fjodorov, nyní na ně navazují hráči s komplexními bruslařskými dovednostmi, jakými jsou Crosby, Ovečkin, Kane či mladíci, kteří posunuli bruslařské dovednosti a rychlost  ještě na vyšší úroveň - Connor McDavid, Jack Eichel nebo Dylan Larkin. Symbolicky jsem začal výčet dlouhodobým držitelem rekordu v soutěži „nejrychlejší bruslař NHL“ a skončil mladíkem, který tento Gartnerův rekord v loňském roce překonal.

Hokejové bruslení chápeme jako komplexní dovednost, při níž hráči při svém pohybu ve hře reagují na vývoj situace a pohyb všech hráčů na ledě, čímž se dostávají do časoprostorového, ale i tělesného tlaku. Tomu pak přizpůsobují své bruslení. Každá situace je jedinečná, a proto se jedná o velmi rozmanitý soubor bruslařských dovedností. Bruslení tudíž nelze chápat izolovaně, ale v provázanosti s herním myšlením a rozhodováním v závislosti na vývoji hry, s místem, ve kterém se hráč pohybuje. Právě tento mix zvládnutých dovedností dělá z výborných bruslařů výjimečné hráče. 

Ukázka naší práce z bruslařských campů 

Pokud se zaměříme pouze na bruslení a měřitelné věci, je třeba se zamyslet nad otázkou: Co dělá nejrychlejší bruslaře skutečně těmi nejrychlejšími? Maximální nebo také koncová rychlost či spíše výbušné zrychlení? A není to náhodou kombinace obojího? Lze analyzovat zejména zrychlení a maximální rychlost, někdy také uváděnou jako koncovou. Když porovnáme tyto dva parametry, generální manažeři, odborníci, scouti a trenéři kladou větší důraz na  hbitost a zrychlení. Typickými představiteli bruslařů s vysokou maximální rychlostí jsou Carl Hagelin, Andrew Cogliano nebo Nathan MacKinnon, jedny z nejvýraznějších zrychlení mají Ovečkin, McDavid, Erik Karlsson či Taylor Hall, kteří výrazně nezaostávají ani v maximální rychlosti a tato kombinace je dělá ještě nebezpečnějšími. Pokud však chceme opravdu porovnávat a znát jednotlivé parametry bruslení, musíme je pečlivě otestovat v rovných podmínkách a zde jsem jednoznačně pro elektronicky měřené specializované testy, které rozdělují bruslařské dovednosti na menší části. Díky tomu z nich lze řadu věcí vyčíst.

Ukázka testování u profesionálních hráčů

A právě proto, kdybych si mohl od každého hráče něco vybrat, bych volil jednotlivé části takto: efektivní přímou jízdu od Jacka Eichela, oblouk a zrychlení v něm od Connora McDavida, klamavý pohyb v otevřeném bruslařském kroku, jaký umí Sidney Crosby, bruslení na malém prostoru se změnou směrů jako Patrick Kane, bruslení vzad, které předvádí Duncan Keith, hlad po kotouči a start na něj, jako má Alexandr Ovečkin, reakce v přechodech Erika Karlssona nebo laterální pohyb po modré Mikea Greena. Říkáte si „hraje se ale s pukem“, co když budeme hodnotit pohyb s vedením kotouče, není bruslení spojené s vedením kotouče ještě důležitější parametr než pohyb bez něj?

autorem textu je hlavní trenér akademie 

"Jaromír představil našemu týmu velmi dobrý bruslařský program, který vede k větší efektivitě pohybu a zejména skluzu.  Velmi mne zaujaly bruslařské schopnosti Jaromíra, vždy je lepší. když instruktor zaujme demonstrací bruslařských cvičení hráče natolik, že se chtějí zlepšit a bruslit jako on. Líbilo se mi, jak Jaromír rozfázoval svůj pohyb na kratší a základní prvky bruslení, které následně složil opět dohromady v nejefektivnější možný pohyb. I ti nejlepší bruslaři čelili výzvě těžkých bruslařských cvičení, které jim Jaromír pečlivě demonstroval, což pomohlo i nejlepším bruslařům k tomu, aby se stali ještě lepšími. Jako trenér týmu, jsem byl spoluprací potěšen a byl opravdu rád, že Jaromír pracoval s hráči takovým způsobem. Hráči se díky efektivním cvikům, které jim Jaromír ukázal zlepšovali a následně na bruslení pracovali i samostatně, když Jaromír zrovna nebyl přítomen, to je vždy znamením dobře odvedené práce."

Projekt Hockey Talent Academy založil v roce 2006 trenér Jaromír Pytlík (*15. března 1973), který se specializuje na výuku hokejových dovedností. K tréninku používá nejen nejnovější technologické metody a trendy, ale také zkoumá pohybové návyky hráčů různých kategorií, které následně cíleným tréninkovým programem zdokonaluje. Jeho tréninkovým programem prošli profesionální hokejisté nejvyšších evropských soutěží, včetně hráčů se zkušenostmi ze zámořské NHL, specializuje se však zejména na mladé talentované hráče s potenciálem.

Hockey Talent Academy nabízí specializovaný tréninkový program zaměřený na rozvoj hráče bez ohledu na klubovou příslušnost od pěti do 14 let věku. Vytváří jim co nejoptimálnější podmínky pro další rozvoj, organizuje pro ně výuky zaměřené na všechny hokejové dovednosti, vícedenní tréninkové kempy, utkání či turnaje. Projekt se zabývá i testováním s návrhem individuálního plánu z hlediska jednotlivých dovedností, kondice, taktiky, ale i celkového rozvoje osobnosti hráče. Součástí programu je i poradenská činnost v oblasti výživy, doporučení sportovního vybavení nebo zdravotní péče.  Za deset let prošlo HTA v Česku, v Itálii, v Německu, v Polsku, na Slovensku a ve Slovinsku před sedm tisíc hráčů a hráček. Na trénincích se podílí odborní a studovaní trenéři, ale také bývalí špičkoví hokejisté, mnozí prošli zámořskou NHL či evropskými soutěžemi.

NABÍDKA VÝUKOVÝCH CAMPŮ CAMPŮ  ZDE